Proč nás bolí ramena?
Bolesti ramen a šíje bývají jedním z nejčastějších problémů, se kterými za mnou klienti přicházejí.
Bolest ramen nás upozorňuje, že jsme si na svá ramena naložili příliš.
A to ve smyslu fyzickém i psychickém, tedy že jsme si na sebe vzali více úkolů a odpovědnosti než jsme ochotní a schopní nést.
Velmi obvyklý je postoj, kdy zvedáme ramena k uším. Vapadá to, že se snažíme schovat hlavu mezi ramena jako želva do krunýře. To je nejčastější stresové držení těla. Podvědomě se stahujeme, zužujeme a možná doufáme, že snáze proklouzneme. Říká se, že tento postoj „želvy“ je typičtější pro ženy, které volí útěk, zatímco muži jdou ve stresu spíše do bojové pozice. Vypínají hruď a stahují lopatky k sobě. Přetížení pak bývá právě tam. Bojová pozice bývá častěji užívaná při krátkodobém stresu. Při dlouhodobém, až letitém působení stresu ramena frustrovaně vyjedou k hlavě, nebo padnou dopředu, jako bychom se chtěli skulit do klubíčka a ochránit alespoň své nitro.
Toto držení také zaručuje práce na vysoko položené klávesnici a nízko umístěné obrazovce. Laptop na jídelním stole, je téměř jistotou pro bolest horního trapézu. Osobně to pakovaně ověřuji ?
Když nám život naložil už příliš, když se vzdáme a ruce svěsíme, místo toho abychom je žádostivě vzpínali ke světu, poklesnou i ramena, jako němé volání o podporu.
Nezřídka máme každé rameno posazené jinak, nebo trpíme jednostrannou bolestí.
Levá strana, ovládaná pravou hemisférou, pojí se s emocemi, intuicí, holistickým myšlením, kreativitou a s jinovým ženským, pólem. Pravá strana těla, ovládaná levou hemisférou, odpovídá jangovému mužskému pólu, zaměření na výkon, vůli, logické a analytické myšlení. Pokud nás tedy bolí jen jedno rameno, napovídá nám, ve které oblasti jsme nevědomě zatížení.
Konkrétněji může hovořit levé rameno vystupující dopředu jako štít chránící srdce. V tom případě je potřeba zamyslet se, zda tuto ochranu potřebujeme a změnit okolnosti tak, abychom se mohli v bezpečí otevřít.
Když porozumíme co nás zatěžkává, co už nechceme nést, co jsme vzali na svá ramena jakoby samozřejmost, s tajným odporem, můžeme se rozhodnout čemu se vzepřít, na čem lpět a co už neunést.
