Obranná Charakterová struktura

…je pojem, který označuje, jak se psychika i tělo formovaly na základě našich raných zranění. Jako děti jsme neměli moc způsobů, jak se bránit, a přesto byly věci, které nám hluboce ubližovaly. Necítili jsme se chtění, v bezpečí, nebyla nám dopřána svoboda, nezávislost a tak podobně. Nemohli jsme například říct: „Hele mami, já mám hlad, tohle kojení v určitou dobu je pro mě frustrující, mám pocit, že mě neustále odmítáš. Když chci spát, dostanu prs a když chci jíst, nutíš mě spát, a já mám dojem, že tak nikdy nedostanu, co chci, a vlastně už ani nemá smysl si o něco říkat.“ Tedy neřekli jsme to, ale podvědomě si vytvořili přesvědčení, že takhle to na světě prostě chodí a my se musíme bránit před bolestí, kterou v nás tato zkušenost vyvolává. Zaujmuli jsme určitý postoj a to mentálně i fyzicky. V modelovém případu, který jsem uváděla, bychom se prostě podřídili, naučili se ignorovat vlastní pocity a zařídili se podle potřeb matky. Tělo v této zkušenosti určitě nebude aktivně vystupovat do světa a prosazovat se silnými pažemi a klenutým hrudním košem, ale naopak se stáhne dovnitř a bude na něm patrný nedostatek.

Máme přirozeně tendence vytvářet si „mentální konglomeráty“. To znamená, že propojujeme naše zkušenosti a hledáme podobnost s tím, co již známe. Tedy pokud zažijeme pocit, který připomíná nějakou dřívější situaci z našeho života, přiřadíme je k sobě. Například už nejsme kojenci, musíme ráno vstát, nasnídat se a jít do jeslí, ve chvíli, kdy chceme spát. Naše mimovědomí vyhodnotí situaci jako velmi podobnou té, kterou jsme již zažili a řekne si: „Co mi pomohlo minule? Aha, stáhnout se, přizpůsobit se.“ Když budeme tento vzorec chování během vývoje opakovat často, bude zřetelný i na vývoji našeho těla, náš postoj bude přetrvávat i mimo ohrožující situace.

Tady je nutné říct, že trauma neboli zranění, je situace, která v nás vyvolává bolest, v danou chvíli je toho na nás víc, než jsme schopni zvládnout. To, co je traumatizující pro jednoho, nemusí být traumatizující pro druhého. Podle Barbary Ann Brennan si zranění můžeme nést i z minulých životů, a v tom případě by naše dětství mohlo proběhnout bez jediného škobrtnutí, a stejně bychom nesli rysy obranné charakterové struktury.

Při čtení jednotlivých charakterových struktur můžete zažít nepříjemné “aha momenty”, nebo cítit k nějaké struktuře silně odmítavý postoj “to rozhodně nejsem já” (pak se jedná zřejmě o vaše nezpracované téma). Prosím nelekejte se, zůstaňte otevření a dočtěte strukturu do konce. Všichni máme nejhorší i nejlepší momenty a je potřeba znát, jak vypadá naše dno, abychom se mohli odrazit a směřovat k naší světlejší straně, která je mnohdy docela opačná.

Je dobré znát charakterové struktury, protože jsme onen obranný mechanismus vyvinuli v dětství a v mnoha situacích už nebrání nás, ale brání nám prožívat spokojený a radostný život. Když poznáme, jaká je naše běžná podvědomá obrana, můžeme se pozastavit a s vědomím, že nyní jsme dospělí a máme další možná řešení, se rozhodnout, zdali je vhodné onu obranu použít. Uvědomit si to ve správnou chvíli není lehké, přeci jen se jedná o automatický mechanismus. Ale je zábavné to zkoušet a prozkoumávat nové možnosti našeho života. Může se stát, že si uvědomíte jeden mechanismus a začnete jednat podle druhého, obvykle máme totiž více, než jedno trauma.

Další důvod pro uvědomění si charakterových struktur je porozumění našemu okolí. Když víme, jak mohou druzí chápat svět, a proč tedy reagují, jak reagují, snáze jejich jednání přijmeme. Často si ušetřímebolest, když interpretujeme jednání druhého jeho pohledem a ne naším. Lidé se obvykle nesnaží si ubližovat, a pokud ano, mají k tomu nějaký důvod…

V následujících článcích bych ráda popsala charakterové struktury tak, jak jdou za sebou, podle věku, kdy došlo k primárnímu zranění. Popsala bych stručně charakteristiku, zranění, fyzický vzhled, pozitiva,a co je dobré vědět vědět při jednáni s lidmi tohoto typu.

Ve všech článcích vycházím z vědomostí získaných na kurzu Darji Havelkové Ruce světla a literatury:

BRENNAN, Barbara Ann. Ruce světla: léčení a lidské energetické pole : nové paradigma pro pojetí zdraví, nemoci a mezilidských vztahů. V Praze: Pragma, 1998. ISBN 80-720-5515-1.

BRENNAN, Barbara Ann. Zjevení světla: cesta sebeuzdravování. Praha: Pragma, c2000. ISBN 80-7205-749-9.

MACHÁČEK, Jiří. Obranné charakterové struktury v psychoterapii zaměřené na tělo. Praha, 2007. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Katedra psychologie. Vedoucí práce Doc. Jiří Šípek.

JOHNSON, Stephen M. Charakterová proměna člověka: terapeutický přístup k raným poruchám. Přeložil Vilém JUNGMANN. Brno: Computer Press, c2006. ISBN 80-251-0923-2.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.